Po celé léto pro vás MČ Praha 9 chystá v Galerii 9 různé výstavy. Máte se na co těšit. Více informací viz níže.
PROGRAM DÍLEN V GALERII 9 – září 2023
vždy středa 17.00 – 19.00 hod.
20. 9. – šperk z rychleschnoucí hmoty
27. 9. – kreslení na potištěné papíry
Dámský klub – 19.00 – 21.00 hod.
20. 9. – relaxační kreslení a vyšívání
Od 9. od 29. srpna 2023:
Cesty za sluncem
Pod tímto názvem představím v Galerii 9 krajinomalby - jak jinak, než z cest do teplých krajů - částečně pořízené v plenéru a částečně v ateliéru.
Jak tato galerie, rozdělená do dvou sálů, sama nabízí, umístíme do každého sálu jednu z mých životních i pracovních etap. Jeden sál rozzáří živé barvy izraelských a sinajských pouští, v druhém sále nás pak zklidní impresionisticky laděné vodní hladiny malované na mexickém poloostrově Yucatán.
Už jako malá jsem měla velký sen. Tedy vlastně dva velké sny. Při čtení biblických příběhů jsem si přála navštívit zemi zaslíbenou. Druhým snem bylo věnovat se výtvarnému umění. Na základní škole jsem se nesetkávala s pochopením svých vrstevníků. Výtvarné kroužky byly mým útočištěm, kreslení mi pomáhalo překlenout se přes mé dětské problémy. Přijetí na Střední Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde jsem potkala podobně laděné spolužáky, bylo jako zázrak.
Sen navštívit svatou zemi jsem si splnila v roce 1994 a poušť byla láska na první pohled! Se skicákem jsem se tam pak vracela mezi lety 1995 až 2005. Během studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové jsem využila možnosti studentské výměny a strávila velmi přínosný semestr na jeruzalémské akademii výtvarných umění Bezalel. Svátky Pesach mi poskytly čas na intenzivní malování v plenéru pouští Izraele a Sinajského poloostrova. V roce 2006 jsem téma pouště zpracovala do své diplomové práce, která byla vystavena pod názvem „Putování“ v Libeňské synagoze na Palmovce. Pět rozměrných pláten doplňovalo 12 m dlouhý textilní svitek tkaný na starém pedálovém stavu. Na osnovu jsem před protkáváním postupně malovala výjev „Zrození barev a pouště“ z temnoty a mořských vod. Je to jakási reminiscence na biblické Stvoření světa.
Téma vody v mých malbách volně a přirozeně navazuje na předešlé téma pouští. Je to jakýsi protipól, ale zároveň, ač se to možná nezdá, voda je nedílnou součástí pouště. Na tomto místě víc než kde jinde si člověk uvědomuje její nezbytnost. Veškerý život v poušti se soustřeďuje kolem pramene vody v oáze. A zaprší-li, poušť se okamžitě zazelená. Rostliny skryté v prachu a písku se derou k životu. Vyprahlá plocha se promění v zelenou louku, na které se pasou pouštní kozy a ovce.
Plynutí vody a plynutí času
Voda, v mnohém se podobající poušti, svou nezměrností a majestátností, svou strukturou, která v dechu větru neustále mění svou tvář. Odjakživa mne okouzlovala proměnlivost vodní hladiny pohybující se v proudu, čeřící se s poryvy větru, zrcadlením svého okolí, měnící se pod dotykem mé dlaně nebo v souhře s kapkami deště.
S myšlenkou na toto téma jsem si hrála už nějakou dobu, když do mého života vstoupil muž, který je s vodou spojený víc než kdokoli jiný, který se snad cítí jistěji ve vodě než na souši. Mořský biolog a instruktor potápění, který se stal mým manželem, který je mou oporou i inspirací. Poznali jsme se na internetu a nějakou dobu jsme si jen psali. Pak se osmělil a přijel za mnou do Prahy. Vnesl do mého života nové světlo. Po svatbě jsem ho následovala na mexický poloostrov Yucatán, který mi nabídl mnoho „vodní“ inspirace, ať už je to moře Mexického zálivu, které mi jako českému „středosuchozemci“ stále bere dech, tak velmi specifické přírodní formace podzemních zatopených jeskyní, které jsou součástí punkevního systému podzemních řek a kterým se tu říká „cenote“ (od mayského slova dzonot = jáma s vodou). Mnohé z nich jsou totiž jezírka v propadlé díře v zemi a na jejich hladině se kouzelně zrcadlí okolní džungle a proudy světla prodírající se korunami stromů.
Do těchto cenotů se jezdí potápět nadšenci z celého světa. Potápět se sem jezdí i můj manžel se svými studenty nebo přáteli. Zatímco oni se kochají krásami podvodního světa, já je pozoruji shora a maluji akvarely.
I já jsem byla nějakou dobu manželovou studentkou a prošla základním lekcemi. Pomohl mi se s vodou sblížit. Poodhalil mi fascinující svět tlumených zvuků pod vodní hladinou a opačný pohled na okolní svět z hloubky skrze vodní hladinu. Jak vypadá nebe, slunce, světlo, stromy skrze pohybující se vodní hmotu. Bohužel, zdravotní problémy mi v tu dobu nedovolily dokončit kurz a potápění po boku manžela zůstává zatím dalším snem k naplnění.
Galerie 9 od 29. srpna do 21. září 2023
JOSEF JÍRA, JAROSLAV KLÁPŠTĚ, VLADIMÍR KOMÁREK – GRAFIKA
ze sbírek Petra Kábrta a Jana Klápště
Galerie 9 od 29. srpna do 21. září 2023
Otevřeno pondělí – čtvrtek 10 – 19 hodin, vstup volný.
Galerie 9, přízemí historické budovy vysočanské radnice, Sokolovská 324, Praha 9, tel. 283 091 292.
SPOJENO SATINÝRKOU
Syrová drsně kopcovitá krajina Podkrkonoší skrývá drahokamy. Zdejší šperkařská i sklářská škola byly u zrodu světového jména českého šperkařství a sklářství. Kraj je doslova prostoupen jakýmsi lyrickým humanismem a jeho atmosféra i drsně půvabná barevnost a tvářnost dala vyrůst udivující řadě jmen v českém výtvarném umění zcela neopomenutelných. V okruhu několika málo kilometrů, doslova kolem jednoho kopce, tu žila trojice generačně svázaných umělců. Dílo všech tří je dnes velmi vysoce ceněno, ale obecného uznání dosáhli poměrně pozdě. Žili a tvořili v dobrovolném vyhnanství v lidmi zapomenutém kraji a v jejich díle silně zní ohlas jeho mystiky.
Jejich tvorba se navzájem takřka diametrálně liší, ale grafické listy všech tří prošly stejným hlubotiskovým lisem – satinýrkou - a stejnýma rukama. Konečnou podobu dal všem stejný tiskař – PETR KÁBRT, v jehož osobě se snoubí perfektní řemeslná dovednost se vzácným citem pro specifika a výraz grafiky jednotlivých autorů. Člověk rtuťovité a neúnavné aktivity i trpělivosti tiskne pro celou řadu uměleckých grafiků se zázračnou intuicí a citem pro vyznění každého listu. Těm třem podkrkonošským nejen tiskl, ale také snášel jejich rozmary a byl vždy připraven naštípat dříví, očesat jablka či odvézt do nemocnice. Jeho zásluhy o českou grafiku tkví nejen v tom, že těmto svébytným umělcům tiskl, ale i v péči o ně.
JOSEF JÍRA
*11. 10. 1929 Turnov, †15. 6. 2005 Malá Skála u Turnova. Malíř, grafik a ilustrátor. Studia na odborné šperkařské škole v Turnově a na AVU v Praze u K. Mináře, M. Holého, O. Nejedlého a V. Rady. Kromě malby také sportoval, a vášnivě lyžoval celý život (v r. 1946 byl členem čs. reprezentačního družstva v lyžování). Zprvu se živil propagační grafikou či ilustrací, stále však maloval (nefigurativní kompozice i krajiny či portréty) a věnoval se rovněž kolážím, asamblážím, textilu či vitrážím, a samozřejmě grafice. Zakládající člen skupiny M 57, člen SČGU Hollar a SVU Mánes. Účast na Expo 58 v Bruselu, řada realizací v architektuře. 47 autorských výstav a účast na více než padesáti výstavách skupinových. Zastoupen v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, v Galerii hl. m. Bratislavy, Středočeské galerii Praha, v Památníku Terezín, v Puškinově muzeu v Moskvě a řadě krajských a oblastních galerií. V roce 1992 otevřel na statku v Malé Skále galerii výtvarného umění, kde shromáždil díla více než osmdesáti českých umělců.
Zdroj: Wikipedie
JAROSLAV KLÁPŠTĚ
*7. 8. 1923 Záhoří u Žel. Brodu, †23. 9. 1999 Praha. Malíř a grafik. Po maturitě v r. 1942 byl totálně nasazen. Únikem z nesmyslné dřiny při opravách tunelů bylo kreslení a později i malba. Náhodné setkání s Bohumilem Hrabalem, který byl prvním kupcem jeho obrazu, jej utvrdilo v rozhodnutí, že výtvarnou práci, přinášející opojný pocit svobody, nikdy neopustí. Ihned po skončení války se přihlásil na UMPRUM v Praze do speciálky Františka Tichého, studia ukončil v ateliéru Emila Filly. Stal se členem Hollaru a Svazu výtvarných umělců v Liberci, věnoval se malbě krajin, portrétů i zátiší, a posléze také grafice – volné i ilustracím, ex libris či novoročenkám, výhradně v technice suché jehly. Zásadní jsou i jeho práce, označované jako „nepřijatelné“, reflektující demolici města Most. Jeho syrová, trpká a ironická tvorba však byla opakovaně odmítána, nejdříve jako formalistní, diametrálně se odklánějící od požadavků doby, a po uvolnění a nástupu abstrakce v 60. letech naopak jako realistická. V 80. letech se jeho malířské i grafické dílo skupilo ve velikých celcích, vystavoval však sporadicky a většinou proti vůli schvalovacích orgánů. Azyl před režimem nalezl v dřevěnici v Čikváskách. Těžký úraz s následující vážnou nemocí v roce 1988 inicioval vznik řady trýznivých děl. Po roce 1989 konečně mohl uspořádat několik málo reprezentativních výstav, ale jeho porevoluční dílo zůstalo stejně ironické, jasnozřivé a přímočaré.
VLADIMÍR KOMÁREK
*10. 8. 1928 Hořensko u Semil, †24. 8. Jilemnice. Malíř, grafik, ilustrátor a pedagog. Studia na umělecké sklářské škole v Železném Brodě, 1946-48 AVU v Praze, 1948-54 UMPRUM, absolvoval u prof. Karla Štipla. Většinu života prožil na Semilsku, v milovaném kraji, kde se narodil. Intenzivně se věnoval volné malířské tvorbě, jíž oživil tradici české imaginace. Raná tvorba se vyznačuje expresivností, pro malby zralého období je charakteristická podmanivá lyričnost v pastózních jemných odstínech pastelových barev a neostrých konturách. Rovněž grafické dílo – volná tvorba i ex libris či novoročenky – je velmi vysoce ceněno. Autor řady ilustrací, vydání veršů Vladimíra Holana Strom kůru shazuje s jeho výtvarným doprovodem získalo v r. 1981 prestižní ocenění Nejkrásnější kniha roku. Člen Sdružení českých výtvarných umělců Hollar. Nesmírně bohatá výstavní činnost – dlouhá řada jak autorských, tak společných výstav doma i v zahraničí. Byl nejen výborným výtvarným umělcem, ale také okouzlujícím, podmanivým a vtipným vypravěčem.
Zdroj: Wikipedie
Otevřeno pondělí – čtvrtek 10 – 19 hodin, vstup volný.
Galerie 9, přízemí historické budovy vysočanské radnice, Sokolovská 324, Praha 9, tel. 283 091 292.
