Jste zde

Vysočanské proměny

 

Ve Vysočanech lidé žijí již 3300 let

 

            Archeologický
průzkum pod novým křídlem radnice, pod nárožním 
palácovým komplexem Fénix na náměstí OSN a pod někdejší tvrzí ve Freyově
ulici doložil, že souvislá zástavba
zde stávala již od 13. století před naším letopočtem. Z toho se dá usuzovat,
že lidé na našem území žijí nepřetržitě již 3300 let. Původ Vysočan není přesně
znám. Původně zde byly zemědělské dvory, které náležely různým vlastníkům, na
tehdejší poměry značně odtud vzdáleným. Vlastníci – pražští měšťané, šlechtici,
kostely a kláštery - je přímo nespravovali, jen využívali jejich výnos. Často
se střídali. Nejstarší písemná památka o Vysočanech je až z roku 1239.
V této listině s podvrženým zpětným datováním benediktinský klášter
v Kladrubech vyjmenovává svůj nemovitý majetek. Mezi jeho 128 vesnicemi
s grunty jsou uvedeny i Vysočany v kraji pražském. Jiná listina,
která připomíná Vysočany je tzv. parochiální listina ze 14. století, kdy se
chrám na Proseku stal farním a náleželo mu 14 vesnic, mezi nimiž jsou jmenovány
i Vysočany.

            Prvním
světským majitelem Vysočan byl Přibík z Malešic, který získal Vysočany
koupí od kláštera kladrubského. Od něho koupila Vysočany vdova po měšťanu
pražském Kristina z Podviní, jinak také jmenovaná paní Ulenpairová. Ta
odkázala po své smrti všechny své statky s Vysočany i Prosekem klášteru
sv. Pavla na Novém Městě pražském. Po devíti letech je od ní koupil pražský
měšťan Marek Čotr. Další majitelé se pak hojně střídali. Byly zejména svými
vinicemi zajímavým zbožím. Jen málokterý držitel ale pečoval i o jejich rozvoj.
Po vyčerpání jejich okamžitého zemědělského výnosu je prodal dál.

V 17.
století vysočanský dvůr patřil špitálu sv. Pavla před Poříčskou bránou. Od nich
přešel špitálský dvůr i s veškerým vysočanským majetkem do vlastnictví
špitálu U Templu na Starém Městě pražském.

            V té
době patřily Vysočany, Libeň a Prosek rytířům Mikuláši a Albrechtu
z Bruksteina, jinak Bryknarům zvaným, nato Vorlichům z Bubna a Janu
Hartvikovi hraběti z Nostic.

            Od
tohoto hraběte koupila všechny tři jmenované obce obec pražská a až do let
osmačtyřicátých byli rychtáři vysočanští jmenováni „direktorem“ libeňským a
podléhali témuž „direktoriálnímu“ úřadu“. Posledním takovým rychtářem byl 26.
ledna 1830 jmenován Tomáš Jelínek, s nástupem od 30. ledna 1830. Po roce
1849, v době vzniku obecního zřízení, byly Vysočany, dosud roztříštěné
mezi  již ucelenou zemědělskou vesnicí.

            V roce
1854 byla zřízena vysočanská škola. Jejím prvým učitelem byl národní buditel
Jan Pravoslav Přibík. Vysočany se stávaly rozvíjející se zemědělskou obcí.
Zakládaly se zde, zejména po zavedení železnice, řemeslnické živnostenské dílny
a záhy na to se některé z nich měnily v průmyslové provozovny,
továrničky a továrny různých odvětví, zejména potravinářské, strojírenské,
elektrotechnické, chemické a další. V roce 1869 byla zde zřízena pošta.
Při sčítání lidu měly Vysočany v roce 1850 617 obyvatel, ale na počátku
20. století již 4406, v roce 1930 15 762 obyvatel a krátce po druhé
světové válce 18 207 obyvatel.

Největší
rozmach Vysočan začal po založení cukrovaru, výstavbě vysočanského nádraží
v roce 1872, zavedení elektrické tramvaje a zejména založení elektrotechnické
továrny Ing. Emila Kolbena v roce 1896. Vzhledu Vysočan pomohla i regulace
toku Rokytky roku 1906.

            Novodobý
rozvoj Vysočan se datuje od osmdesátých let 19. století a úzce souvisí
s rozvojem zdejšího průmyslu, živnostenských dílen, přílivem dalších
obyvatelů a výstavbou domů.

            Dne
27. srpna 1902 byla císařským rozhodnutím z 10. 9. 1902   ves Vysočany povýšena na město. Rok na to
byl privilegiem z 13. 9. 1903 udělen městu Vysočanům znak. Od roku 1912
mají Vysočany svou radnici. V letech 1991 až 1995 byla stavebně upravena.
Dostavěna byla až v naší době, v roce 2002 pořízením nového,
moderního křídla.

 

Vývoj Vysočan

 

Od 1. 1. 1922
byly Vysočany společně s Prosekem a Hloubětínem připojeny ku Praze jako
Praha IX. a Hrdlořezy společně se Žižkovem jako Praha XI. Během éry první
republiky tu vznikaly nové závody – Odkolkova továrna na chleba, továrna na
letadla AERO, Vysočanská spalovna a teplárna, továrna na margarin SANA, továrna
na výrobky slaboproudé elektrotechniky ALWAYS, mlékárna a jiné menší podniky.
Dobrovolnou sbírkou byl po delších průtazích postaven kostel – Svatyně Krista
krále v Kolbenově ulici (v době vzniku stál v polích, dnes je
obestavěn blokem obytných domů). Neméně významnými akcemi bylo postavení
noclehárny a domů s malometrážními byty v Nových Vysočanech a Obecní
kolonie Za Aero.

Velkým
významem prospěl Vysočanům i rozmach okolních míst, zejména 1. Českomoravská
továrna na stroje v Libni, další strojírenské podniky v prostoru mezi
Harfou a Balabenkou, vojenské a civilní letiště ve Kbelích.

Při
seznamování se s minulostí Vysočan nutno připomenout velký význam pro život
zdejších obyvatelů, který jim přinášely kulturní, společenské a sportovní
spolky. Jejich začátky spadají hluboko do 19. století. Z nich byly
nejvýznamnější Lubor, Osvěta a Záboj. Velkou úlohu měly i dobrovolné a tovární
sbory hasičů, sportovní kluby, Ostrostřelci, Kroužek mládenců a další kluby a
spolky.

V roce
1946 došlo ke změně katastrálních hranic. Z Vysočan bylo odděleno část
území v oblasti Krocínky a Nových Vysočan. A naopak území Vysočan bylo
zvětšeno posunutím hranice směrem k Libni. Nádraží, dosud rozdělené hranicí
mezi Vysočany a Libeň je nyní celé ve Vysočanech, podobně do té doby ulice
vedoucí od nádražního podchodu, která byla dosud rozpůlena na Riegrovou a Paříkovou.
K Vysočanům byl připojen Přední Hloubětín a část Nového Hloubětína. Od
roku 1952 byla od Vysočan oddělena část území až k ulici Hraniční k Žižkovu,
od roku 1960 m.
č. Praha 3. Pro dosud neexistující pohodlnému dopravnímu spojení Vysočan
s Prosekem pomohla stavba estakády.

 

            To byly Vysočany včerejška.

 

            Za
předěl mezi včerejškem a dneškem můžeme klást rok 1988, kdy se začal demolovat
prostor starých Vysočan v ulicích od Sokolovské mezi ulicemi Na Břehu  a Jandovou až po násep železniční tratě.
Začala zprvu pozvolná a rozpačitá výstavba nových Vysočan, která zejména po
přelomu tisíciletí se dostala do tempa a dnes patří tato část
k nejzajímavějším místům Vysočan. Nejen Sokolovská ulice, ale i Zbuzkova.
Pešlova, Paříkova s nově vzniklými Nepilovou a Bratří Dohalských vtiskly
dosavadním Vysočanům, v povědomí lidí považovanou jen za fádní průmyslovou
oblast Prahy, novou, zajímavou a přitažlivou tvář. To je však jenom začátek.
Další růst Vysočan po dožití jejich průmyslového charakteru, kdy se hromadně
likvidovaly továrny, tuto oblast teprve čeká. Prvou vlaštovkou je už dohotovený
velký blok obytných staveb v okolí dřívější Spalovny. Následovat bude
výstavba ve východní části Vysočan mezi náspem železniční tratě až k toku
Rokytky a odtud k Poděbradské ulici.

 

            Vysočany včerejška se mění k nepoznání.

 

            V posledních
letech doznaly Vysočany a celá m. č. Praha 9 velké změny. Dosluhující
vysočansko – prosecká estakáda byla stržena a nahrazena novou, vysočanská
radnice dostala nové křídlo, byla postavena velkolepá sportovní hala O2 Arena,
dostavěno a zmodernizováno nádraží Praha-Libeň, oživují se mrtvé zbytky zaniklých
průmyslových podniků a vysočanské Náměstí OSN je dostavbou paláce Fénix již
hodno svého jména. Podviní a Poděbradská ulice jsou již oživeny novými obytnými
domy, Kolbenovu a okolí míst kolem Areny to ještě čeká. Nové moderní Vysočany
vyrůstají po obou stranách Kolbenovy ulice od železničního náspu přes Rokytku
až k Poděbradské ulici směrem k Hloubětínu.

            Hrdlořezy
výstavbou nových obytných souborů dohánějí svou výstavbou Vysočany a Prosek.
Prosek je již spojen s Prahou (ale ne se svou městskou částí) prodlouženým
Metrem. Nic však není jen růžové; pohled na novou výstavbu na Proseku zabolí:
starobylé jádro Proseka s historicky nejvýznačnější a nejcennější perlou -
románskou bazilikou Svatého Václava - nestalo se předpokládanou dominantou nové
výstavby. Tisíciletý kostel a historický Prosek (pokud ještě zůstal)
zaniká  v převyšující nové zástavbě,
která se přitlačila až ke hřbitovní zdi s barokní zvonici.

            Proč?!