Jste zde

Vlastivědný klub Rokytka


Miroslav Kuranda - vedoucí klubu
kontakt na tel.: 284 086 950 nebo 606 927 223
283 091 111 - 3. patro nová budova radnice  - Po - 7,30 - 10,00 
Historické okénko

Vlastivědný klub Prahy 9 a časopis ROKYTKA vkročily do dalšího roku své existence.

Je to neuvěřitelné, ale pohled do letošního kalendáře nám to
potvrdil. K symbolické zaokrouhlené padesátce nám ještě pár let chybí, ale
přesto už můžeme bilancovat.
 Jak se změnila Praha 9 za tu dobu? Když jsme začínali, byly
zejména Vysočany a libeňská oblast plné továren doslova přeplněných lidmi. V
mnoha se pracovalo i na 3 směny. Vlaky, tramvaje, autobusy a trolejbusy
přivážely  pracovníky. Továrny chrlily další a další výrobky, ale většinou
na export. Praha 9 měnila rozsah svého území. Od Třeboradic po Koloděje, od
Újezda nad Lesy až po Balabenku. Počet továrních komínů se téměř vyrovnal počtu
stromů. Dřevěné ohrady lemovaly ulice Vysočan a libeňské části a vyplňovaly
kdejakou volnou proluku, kterých tenkrát bylo v nedostavěných ulicích hodně. V
přízemních a suterénních místnostech dožívaly dílny zručných řemeslníků. Provoz
na ulicích oživovala nákladní auta a koňské potahy, soukromých osobních aut
ještě tolik nejezdilo. Občas se naše ulice zaplnily davy směřující s
transparenty ku Praze. Fasády továren a domů bývaly pokryty hesly a vlajkami.
Těmi bývaly ozdobeny i stožáry pouličních světel. Ráno stávaly fronty zájemců o
nákup běžných potřeb. Zejména ženy, „frontové bojovnice“, se vzájemně
informovaly, kde je právě co k dostání. Muži se zase zajímali, ve které hospodě
je možno nalézt potřebného řemeslníka – meloucháře. Problémy v čemkoli se
odůvodňovaly a řešily sloganem nejsou lidi. 
 Aby vzpomínání nevyznělo jen šedě: zdravotní péče byla úplně
zdarma. Podobně i léky. Na pracovištích se přidělovaly za velmi výhodné ceny
zájezdy do zotavoven a na rekreaci ROH a těm štastnějším i do zahraničí. Školné
se neplatilo, ale studovat nemohl každý. Výše nájemného nebyla žádným
problémem. Práce a bydlení bylo pro každého. 
 Práce našeho klubu byla tenkrát snažší. Žili tu starousedlíci i po
několik generací. Uchovávané doklady na svou minulost nám rádi poskytovali. A
zejména jejich vzpomínky na někdejší život byly neocenitelné. Rádi se o ně
dělili.
 Čas se sunul k naší současnosti. Měnil se život, události i
prostředí. Šeď ulic se smyla. Dřevěné ohrady zmizely, podobně i většina
továrních komínů. Továrny se vylidnily, jejich budovy se demolují. Fronty na
životně důležité potřeba před obchody přestaly, ale zanikly i malé obchody s
důvěrným prostředím. Nahradily je obchodní kolosy. Staré části budov našeho
domova – většinou už nevyhovující dnešnímu stylu života – se postupně bouraly a
byly nahrazeny novou moderní a komfortní zástavbou. Portály obchodů se honosí
anglickými nápisy, podobně i mnohé prodávané zboží. Ulice a parkoviště se
zaplnily a někde i přeplnily osobními auty, silnice obřími kamiony. Poznali
jsme novou společenskou vrstvu – bezdomovce. Život obyvatel Prahy se přelil i
do nově budovaných chat a vil za Prahou. I nejvzdálenější letoviska na
zeměkouli znají již i naše děti někdy lépe, než svoji vlast. I oni žijí jinak,
než jsme žili my. Idoly, nám tak blízké a posvátné – Karel IV., Jan Hus, Karel
Havlíček Borovský, Tomáš. G. Masaryk, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Alois
Jirásek, ale i Plánička, Puč, Bican, Foglar, Hašler, Vejvoda, Vacek, 
Valdauf a další byli vystřídáni novou současnou garniturou. My, nejstarší, již
ztrácíme v nich přehled.
 Činnost našeho klubu se ztížila. Pamětníci z řad starousedlíků se
odstěhovali po demolici svých domovů a mnoho jich už dožilo. Nově přistěhovalí
jsou se svými vzpomínkami stále v dosavadním domově, odkud sem přišli. A ti
nejmladší, s kterými besedujeme ve školách? Pro ty je historie stejně tak doba,
kdy se stavěl Karlův most jako doba, kdy se stavěla vysočanská estakáda,
tobogán  na Máchalce nebo i hala Sazka Aréna. 
 Jaká bude budoucnost našeho klubu? Členská základna  stárne a
řídne. Již několik let neprovádíme vlastivědné zájezdy po Čechách ani exkurze
po pražských paměti hodnostech. Pro muzea již jen sporadicky provádíme
záchranný sběr dokladů na minulost. Přednášky pro veřejnost? Zájem už upadá,
jen školy nás občas využijí. Zůstává jen zpracování archivu, písemných a
fotografických záznamů a vydávání Rokytky nyní již v 45. ročníku. A pro členy
klubu a jeho příznivce Listy od Rokytky. Jak dlouho budeme ještě žít a tvořit?
Nedělejme si velké iluze, ale předsevzatou práci snad dokončíme během
následujících pěti let a nebudeme-li mít pokračovatele, tak snad i Vlastivědný
klub Prahy 9 dožije.
 Vzpomínání na uplynulá desetiletí končí, a práce dále pokračuje.
Dík patří všem, kteří pomáhali oživovat minulost Prahy 9 na stránkách Rokytky i
v besedách našeho klubu, všem, kteří se zajímali o minulost a zajímavosti
našeho domova. Přejme si, aby budoucí ročníky naší práce nebyly již
poslední.
 Za všechny členy Vlastivědného klubu Prahy
9                   

Miroslav Kuranda