Jste zde

Dlabačova vila

 

Rodinnou vilu čp. 784 ve
Vysočanech v ulici Na Krocínce nechali postavit inž. František a Helena
Stuchlíkovi v roce 1934 podle plánů inž. Arch. Aloise Dlabače ve slohu
pražského baroka.

Inž. Arch. Alois Dlabač
se narodil 31. 12. 1863 v Korunním Poříčí a zemřel 21. 1. 1930 v Praze.
Projektoval většinou osobitým stylem v duchu české renesance a pražského
baroka. Některé z jeho nejznámějších prací jsou:

Projekt gymnasia
v Karlových Varech, přestavba hradu Walsee v Rakousku, se sochařem
Ladislavem Šalounem soutěžní návrh na pomník Františka Palackého v Praze,
za který obdrželi I. cenu, návrh na přestavbu Staroměstské radnice v Praze
(III. cena), projekt budovy pro Všeobecnou záložnu v Praze na Václavském
náměstí, návrh na dostavbu věže zámku v Zásmukách, projektoval průčelí a
vnitřní architektonickou výzdobu skupiny pěti domů v Pařížské třídě
v Praze - tři v české renesanci a dva v českém svérázu - přístavbu
3. patra paláce Nosticů v Mikulandské ulici v Praze, stavbu budovy
elektrárny na Štvanici, přestavbu zámku v Brandýse nad Orlicí, návrh
nového průčelí zámku ve Všenorech u Prahy, návrh na úřadní budovu
v Třeboni a ve Vysokém Mýtě, na cukrovar ve Zvoleněvsi, adaptaci zámku
Střezimíř u Tábora a mnoho jiných prací a projektů, zejména sgrafit s Mikolášem
Alešem.

Na Dlabačově vile na
Krocínce jsou mříže dílem J. Jindráka z Vyso- čan. Štukatérské práce
provedl Antonín Nejedlý. Socha chlapce v jes- kyňce a vázy na střeše jsou
od sochaře Kruckého (jedna byla zničena při náletu na Vysočany v roce
1945)

Na zahradě stával mezi
dvojicí vzrostlých topolů dřevěný kříž s plechovým korpusem. V roce
1936 provedl jeho přemalbu ak. malíř. Julius Fišer, Alešův žák. (Maloval mnoho
sgrafit a fresek, např. na Kokoříně, kostel a radnici v Josefově, okna
v kostele u sv. Petra a Pavla na Vyšehradě a mnoho historických obrazů).
Při současných stavebních úpravách byla nalezena v zemi, kde stával uvedený
kříž, pamětní listina s obvyklými dobovými doklady. Tento kříž zde stával
od „nepaměti“. Je zakreslen na mapách v době, kdy tato místa nebyla ještě
rozparcelována, nebyly tu žádné ulice ani domy, jen letohrádek pražského
starosty, nazývaném po něm Krocínka. Kolem kříže vedla v místech dnešní
zahrady kolem Dlabačovy vily cesta. Podle místní pověsti si nad touto cestou
hrálo dítě, které tu sedělo a čekalo na matku až se vrátí z práce na poli.
K dítěti se připlazila zmije a nehybně se vyhřívala na sluníčku. Bylo to někdy
v dubnu, zem byla ještě vychladlá a tak paprsky sluníčka byly zmiji
příjemné. Dítě k ní vztáhlo ruku, opatrně ji uchopilo a položilo si ji na
klín. Teplo ruky i dětského tělíčka bylo pro zmiji po zimním spánku milé. Nechala
se hladit. Když se vraceli lidé s pole na oběd, strnuli hrůzou, když
spatřili, s čím si to dítě hraje. Když se to dověděl hrabě Pleschner, nechal
z vděčnosti za to, že zmije dítěti neublížila, postavit na tom místě onen
kříž.

V místech, kde je
dnes zahrada Dlabačovy vily bývala rozlehlá třešňovka, která sahala až
k dnešnímu Klíčovu. Ta stála na někdejších vinicích, které kdysi pokrývaly
celou stráň k Proseku. Byly zde založeny již v dobách Karla IV. a
zůstaly tu až do 18. století, kdy postupně mizely.

Letohrádek Krocínka,
který to stával, patříval pražskému starostovi Krocínovi z Drahobejle.
Posledním jeho majitelem byl baron Špaček, který vlastnil také hrad Kokořín a
velké koňské stáje v Praze ve Zlatnické ulici. Jeho koně sloužili zejména
pražské poště. Od barona Špačka koupil Krocínku vrchní ředitel ČKD inž. Koula
pro zaměstnance této továrny. Stála prý ve třicátých 3,000.000 Kč. Krátce na to
letohrádek vyhořel, zahrada byla rozparcelována a tento svah dostával postupně
dnešní podobu.

Na Krocínce se narodila
herečka Národního divadla Maruška Bittnerová, rozená Boubínová. Z jejího
životopisu:

10. února 1854 se na
Krocínce u Vysočan narodila v rodině zámožného pražského obchodníka
Boubína jako patnácté dítě dcerka Marie. Otec měl v Karlíně na hlavní
třídě výnosný obchod a dům. Matka Maruščina rozená Šomková, byla sestrou
Máchovy nevěsty Lori. Druhá matčina sestra, Anna, hrávala v Kajetánském divadle
s Josefem Kajetánem Tylem. Divadelní krev se nedala zapřít a tak se i
nadaná neteř vydala dobývat svým uměním svět. Základy získala jako žačka
vynikající tragédky Otýlie Sklenářové-Malé. V roce 1873 byla nadějná
herečka angažovaná do Prozatímního divadla. O rok později se provdala za
mladého herce Jiřího Bittnera.

V roce 1877 přijala
nabídku dvorního divadla vévody meiningenského. Bittnerová jako tragédka
slavila velké úspěchy. Vévodské družina cestovala po Evropě a na umělecké pouti
po Německu a Rakousku zavítali i do Prahy. V Německu očekávala snad
Marušku Bittnerovou velká kariéra, kdyby zůstala u dvorního divadla
v Berlíně, kam byla roku 1879 angažovaná po velkém úspěchu svého
vystoupení v roli Markétky. Stesk po vlasti ji přivedl s manželem
roku 1881 zpět do Prahy, aby se stali opět členy české činohry, která již
přesídlila do budovy nové Národního divadla. Po dvanácti letech požádala o
předčasné pensionování a 2. ledna 1898 po svém pozdním druhém porodu zemřela.