Jste zde

Venda Truhlářová – výběr z díla

Výstavu můžete navštívit v Galerii 9 do 2. března. Expozice výběru Vendy Truhlářové z jejího celoživotního díla je poctou vynikající malířce technicky vytříbených poetických a snových krajin a zároveň vzpomínkou na její jiskřivou osobnost. 27. ledna uplynul rok od její smrti.

O malířce Vendě Truhlářové lze bezesporu říci, že nalezla svůj vlastní tvůrčí výraz, jehož stimulem je krajina. V průběhu přibližně 15 let dospěla od popisné věcnosti a strohé barevnosti k technicky vytříbené, poetické malbě, která je syntézou senzitivního zrakového vnímání, fantazie i záměrů intelektuálních.Zpočátku převáděla do obrazů přírodní motiv zjednodušenou formou, v níž silně pastózní, zvrásněné vrstvy barev modelovaly tvary a spoluvytvářely prostor, převládaly syté, zemité tóny a lomené červeně. Avšak takovéto drsné, namnoze až brutální zobrazování krajiny neposkytovalo malířce uspokojení a vedlo ji dále na cestu hledání.

V následné nedlouhé etapě byl malířský výraz podmíněn citlivostí a snahou o postihnutí vnitřní podstaty námětu. Tak vznikl soubor maleb vyznačujících se jasnou barevností a pevnou výstavbou, souhrnně nazvaný „Vesničky“ – záběry z vysočinských vesnic, oživených někdy postavami venkovanů či domácími zvířaty.

Na sklonku šedesátých let končí období tvořivého experimentování a zrání, v díle Vendy Truhlářové nastává zásadní myšlenková i formová proměna. Najednou objevuje vlastní svět představ, vnitřních prožitků a vzpomínek z dětství, ukrytých dosud hluboko v podvědomí, které se při malování začínají naléhavě prosazovat do ztvárňování smyslových vjemů. Trvalým inspiračním zdrojem se tehdy stává příroda Vysočiny, zejména v blízkém okolí Okrouhlice, k níž má umělkyně od mládí hluboký citový vztah. Důvěrně zná tento kousek země, jeho barevnost, celkový charakter daný terénním utvářením, strukturami porostu vegetace, osvětlením, ve všech náladách dne a proměnách roku. Novou, působivou podobu malby umocňuje navíc malířská faktura, která je zde účinným prostředkem k zachycení konkrétní krajiny, přetavené hlubokým zaujetím a imaginací v osobitý, barevně i výtvarně kultivovaný umělecký projev. Zvláštní souhra světla, stínu a pastelových tónů, s měkce do sebe přecházejícími valéry, odhmotňuje tvary, stírá obrysy a halí přírodní motiv do jakéhosi barevného oparu, jenž mu propůjčuje takřka snový charakter. Konečný výraz podtrhují někde i prvky kresebné – gracilní linie tmavě načrtnuté nebo negativně vyryté do barevné vrstvy naznačují bizarní speť větvoví stromů, zdůrazňují zajímavý přírodní útvar. Takovéto nové prostředí nezřídka oživují i doplňky z oblasti živé přírody, aby zvýraznily emotivnost díla – jako cválající kůň, letící ptáci – a také lidské bytosti. Jsou to postavy žen či ženské akty, splývající s krajinou v jednolitý, harmonický celek, plný náznaků a tajuplnosti, v němž se skutečnost prolíná s fantazií. Děj se odehrává v plném slunečním jasu nebo naopak ve chvějivém ovzduší na rozhraní dne a noci, kdy světlo zápasí s temnotou – epické se pojí s lyrickým.

Krajinomalby Vendy Truhlářové vyzrávaly stranou bouřlivého tvůrčího experimentování minulých desetiletí. Znamenají osobitý senzitivní přístup k přírodě milovaného kraje, jsou poeticky laděné a mají svůj zvláštní půvab.

Jitka Boučková